Hmoždíř osudu

Zdrcený a pěstí rozmačkaný v koutě

Pod tíhou slov a činů

Lapajíc po dechu ve snaze přežít

Choulím se ke studené zdi zoufalství

Vyčerpaný nekonečnou nadějí

Jež pokaždé roztříštila se o skály pevného nevědomí

Stojím zmáčený a přítomně hledím do nebe s otázkou

Proč?