Bez názvu a bez naděje

Sklenici naplnil jsem samotou

Pak vypil ji až do dna

Zhasínám v sobě knot

Hořící až doteď z podstaty bytí

Smířený s prázdnou postelí

S dlaněmi bez doteku

S myšlenkami zamčenými na klíč

Vzdávám se osudu na konci cest

Sepjaté dlaně míří mi vzhůru

Oči lesknou se z myšlenek na Tebe

Depresi obtočený jak škrtičem

Cítím jak láme mi kosti vaz a… naději…