Pokorně klečím před láskou Hledím jí do očí a prosím o odpuštění Zhřešil jsem svou naivní představou o ní Teď nahlížím skrze kroužek na prázdnou…
S bolestí co nejde převázat obvazem S prsty ukazující na vlastní hloupost Dívám se vyčítavě do zrcadla Do očí, co vystříkal jsem si slzným sprejem Hluboce raněné…
Růžová barva oprýskaná po bouři emocí Místo ní šedí přetřené naděje Zlatem vyšívané vzpomínky Co vyblednou až po letech Jako plakát na Titanik ve vitríně…
Tvář anděla vonícího po čerstvě oloupané mandarince Jež vpravil do mého života vyhlídku na to mít proč žít Se svíčkou chodilas v mé duši Bylas tak…
