Když otočíš se zády…

S bolestí co nejde převázat obvazem

S prsty ukazující na vlastní hloupost

Dívám se vyčítavě do zrcadla

Do očí, co vystříkal jsem si slzným sprejem

Hluboce raněné city

Stojící v první linii

V bitvě o vlastní štěstí

Leží na zemi čekajíc na pomoc, co už nikdy nepřijde…

Zmizela, splynula v mlze nad blaty

A než utonula v bažině věčnosti

Měla s posledním výdechem na rtech

„Miluji tě, sbohem…“