Jak žít, bez…

Z přímého slunce rovnou do stínu

Z žáru rovnou k ledu

Z přízně do zapomnění

Z naděje k bezmocnosti

Cesty protkané křižovatkami

Kde jeden hlásí hot a druhý čehý

Jen stěží lze prolnout se

Když každý táhne v jiném směru

Korálky nadějí navlečené na provázku

Břitem ostrých slov přetržená nit

Vše válejíc se po zemi

Čekajíc až zasype je prach času