Úlitba

Tolik jsem si přál, zemřít.

Na kolenou, pak schoulený.

V bolestech, v představách rdousících duši.

Marnost života ztrácející smysl,

pnoucí se po naději, jež utopila beznaděj.

Nemohu, nechci, už ne!

Chci odejít. Tam, kde ostatní se vzpouzí.

Vyhýbám se věčnosti,

pocitu naděje kolébajícím bezútěšnost.

V průvanu dějin, mizím.

Jsem mlhou vznášející se nad podzimním listím…

Už jen jeden výdech,

pak dojdu znovu klidu. V duši, v harmonii, v nicotě…