Tóny poskakují pokojem Místností plnou prázdnoty Bez mezery všude jest Přítomna jen samota

Když kariéra na misce vah Získá převahu nad láskou Když vlastní důležitost sytí duši Namísto toho čím srdce buší

V hlavě mi šumí víno Sklenička nemá nikdy dost Poslušně přihlížím tomu Směrem už od Vánoc

Odevzdaně hledím do nebe, čekám. Otázky putující hlavou, v níž končí i odpovědi. Moje. Bolest jako daň, za radost. Radost jako ukázka štěstí. Štěstí jako záchvat…

Sny navlečené na niti Dým mezi slovy Prach mezi polibky Samota na prstech

Hledajíc nenalezitelné Hluboké stopy v dějinách Osudná mělčina reality Beznaděj…

Ztracené myšlenky Naděje utonulé mysli Řezné rány pocitů V chomoutu bez duše…

Němé ticho, blikající lampa, šumící voda, horké rozepře…

Nehleď do nebe Nahlédni do sebe… Vstřebej život, vodu vpíjející se do země…

Bůh, ďábel Radost, lest Štěstí, zrada Věčná marnost…