Rovnost bolesti a štěstí Drcena pěstí reality Bezútěšná hanba jistoty Klečící, bezradně…

Chapadla noci lapající světlo Denní, i uvnitř duše Stahující vše dobré Sající jak piják

Prosil jsem boha o pokoru Tak seslal mi z nebe příběh Co mě jí naplnil po okraj Však uvnitř jsem přitom zhynul

Nahlížím na klávesnici Hromada písmen v souladu… Někde tam je. Kdo? Skvělý verš. Stačí jen jedno. Mačkat na klávesnici písmena Pokládat na ni své prsty… Však…

Jsem vyčerpán věčnou nadějí, jež zjevuje se formou snů. Tu utvářím si v hlavě, a pak? Marně ji hledám tam venku… Dřív všude otevřené byly dveře,…

Přestal jsem hledat Sebe, Tebe, nás… Jestli se někdy potkáme? Snad, ale jen náhoda může nás svést. Ne z cesty, ale k sobě… Poznám Tě? A co…

Teď v období dešťů v mojí tváři, kde smutek je vidět i na polštáři, ztratil jsem všechny naděje a sny, prostě se najednou odejít všichni…

Tolik jsem si přál, zemřít. Na kolenou, pak schoulený. V bolestech, v představách rdousících duši. Marnost života ztrácející smysl, pnoucí se po naději, jež utopila beznaděj. Nemohu,…

Samota klíčící z nepřítomnosti, spřízněné duše. Prázdné oči, ruce, pnoucí se vzhůru. Lze nalézt při hledání? Snad jen když jeden ustane, sleví. Křídla sama neletí, když…

Na obloze z hvězd poskládané souhvězdí, naděje, veletoč. V prostoru temnoty mizící záře, světlých bodů. Co nesou? Kdo zasel zvědavost, touhu znát? Odpověď mizejících slov, nářky bez…